V minulém díle jsme si zavedli spoustu nových bridžových pojmů. Aby nezůstalo jen u teorie, ukážeme si, jak vypadá taková bridžová hra, a na jejím příkladu si tyto nové pojmy ještě jednou zopakujeme.
Od minule víme, že se každá partie dělí na dražbu a sehrávku. Jelikož jsou principy dražby dost složité na vysvětlení, budeme se ze začátku soustředit pouze na sehrávku.
Řekněme, že v dražbě se hráč na severu zavázal získat 8 zdvihů
ve hře bez trumfů. Stal se tak hlavním hráčem, jeho partner (jih)
se stal tichým hráčem a dohromady spolu tvoří útočící linku, která se
tento závazek snaží uhrát. Hráči na východě a západě tvoří obrannou
linku. Hráč po levici hlavního hráčE (v našem případě E) je
vynášející, neboli hraje první kartu do prvního zdvihu.
Nyní se přesuneme k samotné hře
Jako první tedy hraje kartu E. Jakmile tak učiní, jih jakožto tichý hráč vyloží všechny své karty na stůl lícem vzhůru a dále se již hry neúčastní. S kartami tichého hráče odteď hraje jeho partner – hlavní hráč.
E svou první kartu vynáší úplně naslepo, nicméně jeho úkol v této partii je pomoci své lince získat co největší počet zdvihů, a to ideálně takový, aby útočná linka nesplnila svůj závazek (v našem případě je to 6 a více zdvihů, protože závazek hlavního hráče je 8 zdvihů z 13). K dosažení potřebného počtu zdvihů (ať už obrannou nebo útočnou linkou) je obvykle třeba uhrát co největší počet zdvihů na karty s co nejmenší hodnotou. Pro to je potřeba mít v nějaké barvě více karet než soupeři, hrát tuto barvu a tím nutit ostatní zbavovat se svých karet v této barvě, až už v ní žádné karty mít nebudou, takže nebudou moci v této barvě žádné karty přebít. Alespoň pro závazky, ve kterých nejsou žádné trumfy, je tedy většinou dobře hrát tu barvu, ve které má hráč (či celá linka) nejvíce karet.
E má k dispozici rovnou 3 karty, u kterých mu žádný z hráčů nemůže zabránit, aby získaly zdvih. Jsou to ♦ AKQ Jakmile totiž některou z těchto karet zahraje, ostatní hráči zahrají také nějakou károvou kartu, žádná jiná ale nemá stejnou nebo vyšší hodnotu než právě tyto 3 karty. Všimněme si zajímavého pozorování:
- Pokud má hráč dvě nebo více karet stejné barvy, jejichž hodnoty na sebe přímo navazují (eso a krále, kluka a desítku, 765, …), mají v této partii obě karty stejnou hodnotu: nehraje roli, kterou z nich zahraje jako první a kterou jako druhou.
Náš východ má pět kárových karet, na ostatní tři hráče u stolu jich zbývá osm, jaké je jejich nejpravděpodobnější rozdělení? Určitě budou rozděleny spíše rovnoměrně, tedy že by dva hráči měli po třech kartách a třetí by měl dvě.
Je tedy dobrá šance, že po odehrání svého ♦ AKQ budou muset ostatní hráči zahrát všechna svá kára a další ve hře už mít nebudou, nebudou tedy mít jak přebít jeho ♦ 32. Ukažme si, jak přesně by to proběhlo na našem příkladu. Uveďme si ho tu pro větší přehlednost ještě jednou:
E vynáší jednu ze svých vysokých kár, řekněme ♦ A. Nyní hra pokračuje po směru hodinových
ručiček, na řadě je jih. Ten je však hráčem tichým, podle pravidel tedy
vyloží své karty na stůl a dále se této partie nezúčastní. Karty,
které má zahrát, za něj vybírá jeho partner.
Teď tedy vybírá první kartu. Jelikož bylo vyneseno eso kárové, musí ctít barvu a jím zahraná karta musí být také kára. Vyšší kartu než eso k dispozici nemá, nemusí tedy zbytečně plýtvat vysokými hodnotami a může přiložit nejmenší kartu, jakou má, tedy ♦ 5. Stejnou úvahu provede W a N. Nejvyšší kartou v tomto zdvihu bylo ♦ A, spoluhráči E a W si tedy připíšou zisk jednoho zdvihu. Protože hráči E patřila nejvyšší karta, vynáší i do dalšího zdvihu. Právě zahrané karty se na stole obrátí lícem dolů a do konce partie se už nepoužijí.
Do druhého zdvihu vynáší E ♦ K, S dává ♦ 8, W ♦ 10 a N ♦ 6. Nyní se E zaraduje. Z osmi kár, které mu na začátku partie chyběly, už bylo nyní 6 zahraných a sedmá je vyložená u tichého hráče. Když zahraje svou poslední vysokou káru, hráč, který drží tu osmou zbývající, ji bude muset nyní určitě zahrát. Žádná další kára už nebudou ve hře zbývat a nikdo tedy už nepřebije jeho ♦ 32.
Hraje tedy ♦ Q a je přidán ♦ J. Nyní je na řadě W, který už žádnou káru nemá, a musí tedy zahrát nějakou jinou kartu. Tato karta nemá v tuto chvíli žádnou hodnotu a tomu, že ji zahrajeme, se v bridžovém slangu říká, že ji zahodíme. Je dobré zahodit tu kartu, která určitě nebude chybět, v tuto chvíli se nabízí ♣2. N hraje svou poslední káru, ♦ 9.
E je znovu na řadě a dále hraje svoje kára, nyní je to ♦ 3. Hlavní hráč z karet jihu odhazuje ♠2, W ♣3 a N ♠5. E konečně hraje svoji poslední káru a těší se na získání už pátého zdvihu pro svou obrannou linku. Hlavní hráč se zavázal uhrát 8 zdvihů, z celkových třinácti jich ale obránci budou mít už 5. Úkolem severu tedy bude uhrát všechny zbylé zdvihy. Nabízelo by se nyní z karet tichého hráče zahodit nejmenší ♠3, je to ale opravdu správně? Ukažme si, jak v tuto chvíli (po čtvrtém zdvihu) vypadá celá situace:
Jako jsme psali už výše, jak obranná, tak útočná linka se snaží
rozehrávat svou nejdelší barvu, aby se jí povedlo uhrát v ní zdvihy i na
karty, které neměly zpočátku vůbec nejvyšší hodnotu. Pro útočnou linku
NS v našem případě jsou touto barvou trefy, ve kterých má dohromady osm
karet. Hlavní hráč si ze začátku nemůže být vůbec jistý, že i když
odehraje své nejvyšší trefy (♣AKQ), zůstane jeho ♣10 vysoká (podobná
věc se povedla hráči E v kárech). Z původních 5 trefových karet, které
předtím měli obránci dohromady, si už totiž dvě zahodili. I kdyby jeden z obránců měl všechny tři a druhý žádnou, po odehrání ♣AKQ by o ně
všechny přišel a ♣10 by už neměl kdo přebít. Hlavní hráč tedy může
počítat s tím, že tímto způsobem nyní může v trefech uhrát 4 zdvihy.
Dále může uhrát své ♥ AKQ, což jsou
další 3 zdvihy, a v získání zdvihu na ♠A mu také nikdo nezabrání.
Teoreticky má tedy k dispozici jistých 8 zdvihů, není ovšem tak jednoduché
je získat i prakticky. Vraťme se zpátky do naší situace, kdy je vynesená
♦ 2 a hlavní hráč musí něco odhodit z karet jihu.
Pokud by zahodil zdánlivě nepotřebnou nejmenší kartu ♠3 a E by v dalším zdvihu vynesl např. srdce, mohl by sice hlavní hráč odehrát svých 7 jistých zdvihů ♥ AKQ, ♣AKQ a potom i ♣10, ale jako poslední karta by mu zůstala ♥ 10, kterou by mu následně W přebil svým ♥ J. Musí si tedy nechat ♠3 a zahodit právě ♥ 10, aby mohl v nějaké chvíli rozehrát pikovou barvu a v ní získat svůj tolik potřebný osmý zdvih na ♠A. W nyní může zahodit, kteroukoliv kartu jen bude chtít, stejně jako hlavní hráč na severu, který si jenom musí nechat ♠A. Víme, že ♦ 2 je třináctou károvou kartou v celém balíčku, v dalším zdvihu tedy již bude muset zahrát E jinou barvu a hlavní hráč získá zbývajících 8 zdvihů, ke kterým se zavázal, a připíše si body za splnění závazku.
Závěr
Tak nějak tedy vypadá jedna bridžová partie. Ovšem za dobu, kdy čtete tento článek, by se ve skutečnosti již dávno dohrála. Takových partií (nezapomínejme ještě na dražbu, které se zatím vyhýbáme) odehrají bridžisté za večer kolem třiceti, na turnajích pak kolem šedesáti denně.
Bridž se od ostatních duševních sportů liší tím, že daná pozice není otevřená. Hráč vidí vždy pouze své karty a karty tichého hráče, musí tedy nejprve určit nejpravděpodobnější možnost, jak jsou rozdělené karty ostatních hráčů, a podle toho zvolit nejlepší zahrání. Bridž je tedy především o pravděpodobnosti.
Domácí úkol :)
Příklady na počítání pravděpodobnosti v bridžových partiích si budeme uvádět v dalších dílech, v tomto si můžete vyzkoušet pár jednoduchých příkladů na počítání se základní bridžovou matematikou:
- Jaký je počet všech rozdání (kombinací), jak rozdat 52 karet po třinácti mezi čtyři hráče?
- Kolik partií by musel bridžista odehrát, aby měl alespoň 50% šanci, že by odehrál jedno rozdání dvakrát?
- Jaká je pravděpodobnost, že hráč dostane rozdané AKQJ1098765432 v jedné barvě?
I na závěr druhého dílu bridžového seriálu vám přinášíme pár komentářů bridžových nadšenců.
Proč hrajete bridž?
Na otázky odpovídají:
Jitka Janíková, 21 let, student MFF, členka dívčího
reprezentačního týmu
Zuzana Kluková, 24 let, student MFF, rekreační hráčka
Petr Jelínek, 32 let, absolvent MFF, profesionální hráč
pokeru, bývalý juniorský reprezentant a bridžový rozhodčí
Jakub Šlemr, 38 let, profesionální hráč pokeru, mistr
světa ve hře Magic: The Gathering, špičkový hráč bridže a reprezentant
ČR
Petr Hebák, 74 let, profesor statistiky, seniorský
reprezentant a dlouhodobý funkcionář
Ota Svoboda, 61 let, bookmaker ve výslužbě, mnohonásobný
reprezentant ČR a nejvýše postavený hráč v dlouhodobém rankingu ČBS
Adam Kubica, 20 let, student 1. LF UK, juniorský reprezentant
Slovenska a bridžový rozhodčí
Pamatuješ si, jaké byly tvoje bridžové začátky?
Jitka: I po letech jsem pořád v bridžových plenkách :)
Byly zábavné, občas lehce natvrdlé, ale pak mě jednoho dne něco osvítilo a od té doby se to učím mnohem rychleji.
Petr J.: Pamatuju si svou první knížku, samizdatovou
brožurku nadepsanou prostě: „Sehrávka“. A taky bankovku v hodnotě 10
Kčs s portrétem slovenského básníka P. O. Hviezdoslava, kterou jsem
"vyhrál" na svém prvním turnaji za předposlední místo. Doufám, že někde
přežila loňské stěhování, protože jsem právě zjistil, že se
nenachází na svém místě v mém psacím stole.
Adam: Těžké. K bridži je potřeba 4 lidí, bridžově jsem
vyrůstal v izolaci a byl jsem odkázán na internetový bridž. Tam jsem se
seznámil s nadšenci z Národního bridžového centra, od nichž jsem dostal
literaturu a rady. Pak jsme založili malý bridžový kroužek, který pro nás
vedli a z něhož vzešlo několik hráčů.
Pro zvídavé a nedočkavé čtenáře jsme vytvořili web Sportujemehlavou.cz, kde si o bridži
můžete číst, než vyjde další díl tohoto seriálu.
Další díly:
Bridžový
seriál IV: Letní opakování
Bridžový
seriál III: Trumfové závazky v bridži
Bridžový
seriál II: Ukázka bridžové partie
Bridžový
seriál I: Co je vlastně bridž
Karban na
Matfyzu