RNDr. Kateřina Kůsová, Ph. D., patří mezi 24 českých vědkyň, které byly v rámci soutěže L'Oréal Pro ženy ve vědě doposud oceněny. Dr. Kůsová je absolventkou MFF UK a v soutěži uspěla s projektem výzkumu křemíkových nanokrystalů.
L'Oréal Pro ženy ve vědě už osm let podporuje talentované vědkyně, které se věnují základnímu i aplikovanému výzkumu. Soutěžící se hlásí z matematicko-fyzikálních, technických, chemických, biologických a lékařských oborů. Cílem projektu je ocenit dosavadní výsledky a prostřednictvím stipendia ve výši čtvrt milionu korun podpořit jejich další vědeckou práci. Projekt je realizován pod patronátem společnosti L'Oréal a světové organizace UNESCO.
Dr. Kateřina Kůsová je jednou ze tří laureátek osmého ročníku soutěže. Absolvovala doktorský studijní obor Kvantová optika a optoelektronika na MFF UK a aktuálně působí v oddělení tenkých vrstev a nanostruktur Fyzikálního ústavu AV ČR. Specializuje se na výzkum pevných látek a nanomateriálů, konkrétně na studium křemíkových nanokrystalů. Ačkoliv se jedná o základní výzkum, výsledky její práce by mohly mít široké aplikační využití. Projekt, kterým se dr. Kůsová aktuálně zabývá, se zaměřuje na možnost výroby speciální formy křemíku. Tato jeho forma by vyzařovala více světla, díky čemuž by ho poté bylo možno využít v optoelektronice. V budoucnosti by to mohlo vést až k nahrazení elektrického přenášení informací v počítačích přenosem optickým. Další využití křemíku se nabízí například v biologii, kde by mohl být použit jako tzv. fluorescenční značka, která slouží ke značení proteinů.
V rozhovoru dr. Kůsová podrobněji hovoří o budoucnosti projektu výzkumu křemíkových nanokrystalů a jejich vlastností a mimo jiné zdůrazňuje důležitost základního výzkumu.
Čím je soutěž L'Oréal Pro ženy ve vědě na rozdíl od jiných soutěží vědeckých projektů specifická?
Soutěž L'Oréal Pro ženy ve vědě je charakteristická tím, že porota vybírá z projektů ze širokého spektra přírodních věd a věd o neživé přírodě, což určitě dělá proces rozhodování hodně složitým. Kromě samotného návrhu výzkumného projektu pro daný rok se také berou v úvahu již dosažené vědecké výsledky. Myslím si, že v mém případě mohlo hrát důležitou roli i to, že se podobné tematice věnuji už delší dobu, v podstatě od mé dizertační práce, a tím pádem jsem mohla ukázat, že za mnou v rámci této tematiky stojí i zajímavé výsledky. V letošním ročníku soutěže jsem byla jedinou oceněnou z oblasti neživých věd, ostatní dvě laureátky se zabývají ekologií.
Do soutěže jste šla s projektem Nanoparticles of silicon: strain engineering towards direct-bandgap silicon. Co je náplní projektu? V čem byl Váš projekt oproti konkurenci unikátní?
Konkrétně se projekt, se kterým jsem se do soutěže přihlásila, zabývá krystalickými nanočásticemi křemíku, tedy křemíkovými nanokrystaly. Ve fyzice pevných látek se často používá tzv. pásová struktura, což je představa, která umožňuje popisovat a předpovídat chování pevných látek. Tato představa byla vypracována v první polovině minulého století pro (vzhledem k atomárním vzdálenostem) „nekonečně velké“ krystaly. Z naší spolupráce s teoretickou skupinou ovšem vyplývá, že do jisté míry lze tuto představu aplikovat i pro nanokrystaly, což je důležité, protože je možné jednoduše přenést už známé a dlouhou dobu studované vzorce chování z krystalů „nekonečně velkých“ na nanokrystaly. Jednou z charakteristik pásové struktury je, jestli se jedná o tzv. přímý nebo nepřímý zakázaný pás; materiály s přímým zakázaným pásem totiž dobře emitují světlo (a proto jsou z nich vyrobeny LED diody a lasery), kdežto materiály s nepřímým zakázaným pásem naopak svítí velmi špatně.
Jedním z materiálů s nepřímým zakázaným pásem je díky dobré dostupnosti a velmi nízké toxicitě křemík. Pokud by se podařilo vyrobit křemík ve formě, která účinně svítí, mohlo by to rozšířit již tak širokou paletu aplikací; jednak existují představy na křemíku založené opto-elektroniky, ve které by část elektrických obvodů byla nahrazena obvody optickými, a nově se též ukazuje možnost použít křemík jako fluorescenční značku v biologii. Formou křemíku, o které se ví, že vykazuje světelnou emisi, jsou právě křemíkové nanokrystaly. Běžně studované křemíkové nanokrystaly si ale zachovávají nepřímý zakázaný pás a jejich svícení tedy není ideální. Nám se ale podařilo ukázat, jakým způsobem lze vyrobit křemíkové nanokrystaly s přímým zakázaným pásem, a tedy účinnou emisí světla. Jedná se o výsledek základního výzkumu a snažíme se tedy hlavně porozumět různým procesům a chování tohoto nového materiálu, ale naše výsledky jsou určitě zajímavé i z aplikačního hlediska.
Letos soutěžilo celkem 67 kandidátek, což je oproti loňskému roku dvojnásobný počet. Bude příští rok ještě více přihlášených vědkyň?
Pokud vím, pravidla přidělování stipendií se pro příští rok mění, jednak se zavádí druhá věková kategorie a jednak mají být udělena pouze 2 stipendia, takže je možné, že v příštím bude „konkurence“ opět vyšší.
Garant projektu, společnost L'Oréal, zaměstnává po celém světě více než 3 000 vědců. Budete se v budoucnu zajímat o kariéru v soukromém sektoru?
Musím se přiznat, že mě práce v soukromém sektoru příliš neláká. Základem práce v základním výzkumu je snažit se nalézt řešení nějakého problému za použití jakýchkoliv dostupných prostředků. Naopak v případě aplikovaného výzkumu mohou být různá řešení problému už známa, ale hledá se řešení v nějakém smyslu optimální (typickým kritériem je samozřejmě cena). Při práci blíže aplikacím má člověk asi větší pocit zadostiučinění, protože výsledky své práce může mít víc na očích, ale mně, alespoň prozatím, více vyhovuje řešení základních problémů.
Lákala by Vás zahraniční pracovní zkušenost ve Vašem oboru?
Co se týče zahraniční pracovní zkušenosti, nějaké kratší zahraniční pobyty za sebou už mám. Je pravda, že práce v zahraničí přináší kromě nových kontaktů i nové zkušenosti, ale já si momentálně delší zahraniční pobyt z rodinných důvodů nemůžu dovolit. Na druhou stranu se alespoň v evropském měřítku momentálně objevují dva trendy, které se mi příliš nelíbí a které u nás zatím ještě nejsou až tak viditelné. Je to zaprvé tlak na posun výzkumu do čistě aplikované oblasti spolupráce s firmami, což je škoda, protože základní výzkum je předstupněm k aplikovanému výzkumu a jeho výsledky jsou důležité, a zadruhé silný tlak na výstupy v podobě publikací ve vědeckých časopisech s vysokým impakt faktorem bez ohledu na kvalitu samotné práce. Z těchto důvodů si myslím, že i práce ve vědě v Česku má své výhody.