Matfyz je bezesporu místo s výjimečnou koncentrací výrazných studentů, kteří jsou díky náročnému studiu připraveni dosáhnout ve svém profesním životě vysněných vědeckých či obchodních cílů. S jedním takovým nadějným studentem jsem si povídal. Jmenuje se Karel Ha.
Co tě přivedlo k nám na Matfyz?
Pamatuju si, jak se mě ve druháku na střední naši zeptali: „Zamíříš na vysokou do Prahy nebo zůstaneš v Plzni?“ Z pohodlnosti jsem se rozhodl pro Plzeň a rodiče následně zařídili bydlení poblíž plzeňské univerzity. O to větší šok pro ně pak byl, když mě o rok později popadl rebelský záchvat a touha po osamostatnění. Řekl jsem si: „Půjdu do Prahy – asi na ČVUT.“ Ale k mému překvapení to byl zrovna táta, který reagoval zcela v klidu: „Když už takhle mimo domov, proč ne rovnou Matfyz?“ A to od základů otřáslo mým tehdejším rozhodnutím! Matfyz byl (a stále je) nejvyhlášenější školou v oboru. Navíc s ohlédnutím na Matematické olympiády to i vypadalo, že mám k němu myšlením nejblíže.
Jaký obor studuješ?
Na bakaláři Obecnou informatiku, teď dokončuji čtvrťák „KAMáckého“ oboru Diskrétní modely a algoritmy, studijní plán Optimalizace. Pro lepší představu, v diplomce se budu (snažit) zabývat Teorií her, koncovkami v pokeru.
Co tě na pokeru fascinuje?
Martin a Matěj, spolužáci z Optimalizací, kolegové z IBM a taky staří dobří kámoši již pár let vyvíjejí svého vlastního pokerbota - program hrající poker. Dokonce s ním soutěží na Annual Computer Program Competition - světovém turnaji pokerbotů. Při konkurenci takových týmů jako např. University of Alberta či Carnegie Mellon University reprezentují kluci nejen Matfyz, ale i celé Česko. A to náramně zdařile: loni získali bronz, letos je stříbro!
A co mě na pokeru fascinuje? Sám jsem se s pravidly Texas Holdemu seznámil teprv před půl rokem, kdy mě kluci “zrekrutovali” na diplomku. Tedy v pokeru jsem úplný nováček.
Ovšem teorie her (s neúplnou informací) je naprosto úžasná! Spousta algoritmických a programátorských triků, jak urychlit výpočet (skoro)optimální strategie v gigantickém herním stromu. A po teoretických důkazech musí člověk své nápady i reálně implementovat, aby jeho program mohl porazit ty ostatní.
Dále obor samotný je neskutečně mladý a nadějný: všechny články a práce, které čtu k diplomové rešerši, jsou bez výjimky 2009 a novější. Navíc je to možné zaměření pro doktorského studium: kolik lidí se může “pochlubit”, že mají Ph.D. z pokeru?
Jaké přednášky tě na Matfyzu nejvíce ovlivnily?
Strašně nerad bych někoho urazil nezmíněním! Ale přeci jen musím zmínit Matematické struktury prof. Pultra, vedoucího mé bakalářky. Byla to bizarně náročná, ezoterická, avšak elegantní matematika plná „aha” momentů. Dokonce i na poměry čtvrťáků a páťáků (už magisterských studentů), kterým byla určená. A já ji dělal ve druháku! Právě tohle „áčko” byl můj zlomový moment. Došlo mi, že se snahou a správnou strategií se dá udělat jakýkoli předmět v kterémkoli ročníku. A také tělocvik: hodina tramvají a vlakem tam, chvilka pohybu, hodina zpátky. Hlavně v zimě člověk pozná, co je to odhodlání.
Tvůj studijní průměr je obdivuhodný. Jaký máš recept na dobré zvládnutí studia?
Díky, taky by mne zajímalo, jak to, že mi to u učitelů pořád prochází. Nebudu předstírat, že o nic nejde, poněvadž ve skutečnosti je to děsná fuška!
Poradil bych (v rámci možností):
- Vlastnoruční poznámky. Ale když jsou dostupná skripta nebo „slajdy” z prezentace, vytisknout si je a podtrhávat, zvýrazňovat nebo psát na jejich okraj. Ušetří to čas a lépe se stíhá vnímat na přednáškách.
- Nejlépe ještě ten samý den si pročíst poznámky z přednášky (ať už vlastnoruční či jen zvýrazněné věci ve skriptech nebo „slajdech”), protože tam se odehrává to největší procento zapomínání. Zabere to něco mezi 10 minutami až hodinou (zaseknu-li se na zákeřném detailu :-), a dá se to zvládnout při nudné cestě MHD. Hlavně má člověk další týden mlhavé tušení, že to a to mu něco připomíná, a že to ve výsledků vlastně do sebe zapadá. Ale samozřejmě když je párty, tak se jde na párty :-)
- Dá-li se získat zápočet/zkouška za domácí úkoly, jít touto cestu i kdyby to ve výsledku zabralo víc času a námahy než ostatními způsoby. Mě to naučilo brutálně mnoho (např. Unix, Neprocko, Kombinatorická teorie her). Navíc to dodá tolik potřebné studijní sebevědomí, když se podaří udělat všechny úkoly, nebo získat plný počet.
- Během zkouškového rozumně rozvrhnout síly (tolik stránek na tolik dní, stíhám to vůbec?). Přitom odhadnout povahu zkoušejícího (jestli chce slyšet „svoje definice a důkazy” nebo stačí umět aplikovat a vymyslet vlastní postup).
- Přečíst si pořádně poznámky a pak jednou na papíře „rekonstruovat” důkazy, případně delší definice. Často na ten papír půlku věcí ani nenapíšu a nakreslím si třeba jen pár obrázků a postupuji z hlavy (to ušetří čas, když je těsně před zkouškou). A když je opravdu málo času, tak si to jen přečtu, ale pokud možno tak, aby nikde nezůstala nepochopená místa.
- Průběžné pauzy + na konci dne se náležitě uvolnit a odreagovat (každý tím, co ho baví).
- Já se nikdy neuměl učit nárazově den (třeba mít jen den/dva před zkouškou)! Vždycky jsem to potřeboval rovnoměrně rozložit do zkouškového, ale s náležitými „předtermíny” a „potermíny” se dá 7-8 zkoušek zvládnout.
- A ze všeho nejdůležitější: „Don‘t panic!” Jde nakonec jen o známku a v životě přijdou ještě mnohem větší krize :-)
Co pro tebe znamená být Matfyzákem?
Podobně jako má Google své „googliness”, my máme své nezaměnitelné „matfyzáctví" či „matfyzáčnost”. Pro mě je to jako jakási získaná tajná superschopnost: vlastní náhled na svět a způsob řešení problémů (často neprobádanou originální cestou), dodávající jistou dávku „moci” nad ostatními. Mnozí z nás jsou naprosto úžasní, hustí a skvělí lidi, ač v běžném životě jako matfyzáci vůbec nevypadáme (už se mi několikrát stalo, že některá děvčata na mě koukala pak dost překvapeně). Jiní jsou naopak velcí podivíni, kterým by se člověk nejradši vyhnul velkým obloukem - téměř jako superzáporáci :-) Avšak o nic méně schopní a kompetentní!
Momentálně jsi na stáži v Cernu. Jak si se tam dostal, co tam děláš a co bylo tvou motivací?
Přes kamaráda, co tam byl již loni. A že to byla mimořádná shoda okolností! Potkal jsem ho totiž náhodou při čištění zubů večer na koleji. Tam se jen tak zmínil, že ho přijali. V té době by mne ani nenapadlo, že CERN bere na stáže i „ajťáky“, a proto jsem jen žasnul. Vyplnil jsem on-line žádost, přiložil CV, známky, kopii diplomu a dva doporučující dopisy. Vše přes jejich web, žádný pohovor. A jednoho dubnového večera mi pak přišel email začínající „Congratulations! You have been selected…“ A moje motivace? Neměl jsem už moc co dělat (kredity stačily, takže na páťák jsem měl hodně volna), proto jsem si chtěl užít pořádně léto, nejlépe někde v zahraničí. A taky mne přitahovala téměř magická prestiž CERNu, neobvykle zajímavého místa pro IT. Teď pracuju na výzkumném projektu týkající se CRC verifikace na magnetických páskách – v CERNu se na nich archivuje téměř 100 PB fyzikálních dat, detekování a opravování chyb na nich má proto veliký význam.
Jak na tebe Cern zapůsobil?
CERN je neskutečné místo. A Ženeva je jak z pohádky. Za sebe můžu říct, že jeden tu zažije jak báječné okamžiky, tak nečekané „držkopády” (což k životu v cizí zemi, jak se zdá, asi patří). Pro mnoho Summer Studentů je CERN nejen špičkovým vědeckým prostředím s mezinárodním multikulturním kolektivem, nejen 27kilometrovým LHC tunelem a nejen čtyřmi detektory o velikosti katedrál. Je to pro nás často též místo jedinečných „poprvé”:
- poprvé žít zcela odkázán jen sám na sebe
- poprvé plánovat velké výlety, do jiných měst a zemí - např. Lausanne, Paříž, Zurich, Milano, Bern...
- poprvé používat při cestě do práce kolo a při cestě na přednášky pantofle a pyžamo
- poprvé darovat krev
- poprvé grilovat maso na barbecue. S otevřeným grilem. Pod širým nebem. A za deště.
- poprvé připravit narozeninovou oslavu. A aniž by o ní sama oslavenkyně věděla ;-)
- poprvé se zúčastnit programátorského Meetupu
- poprvé být vykázán ochrankou z party pořádané na místě, kde se to nesmí :-)
V Praze pracuješ pro IBM v jejich Watson Research centru. Čím přesně se zabýváš?
Úplně přesně to samozřejmě prozradit nemohu (confidential). Ovšem můžu dát „mini-ochutnávku”: Watson Research v Praze se zabývá Natural Language Processing (zpracováním lidského jazyka počítačem). Náš tým má na starost vylepšení rozpoznávače řeči v aplikaci, která slouží k vyhledávání zaměstnanců IBM. Protože se nejedná o obecný problém rozpoznávání, nýbrž jsou přijímána jen specifická slova (křestní jména a příjmení, pracovní pozice, lokace...), lze různě rozpoznávači “napovědět” či “pomoct” vyhledat správného člověka.
Jaké jsou tvé budoucí plány?
Plány jsou od toho, aby bylo co zkazit. Určitě bych rád dokončil magistra. Co bude dál, to by mě samotného zajímalo:
- Tak na 90 % uvažuji o Ph.D., ale nemám rozhodnuto, co, kde a u koho (teď jsou nejžhavější kandidáti Matfyz, CERN a ETH Zurich).
- Nebo bych mezitím mohl zkusit další stáže jako např. Google Internship nebo CERN Technical Student Programme. Je to báječný způsob, jak si člověk může zacestovat, poznat úžasná nová místa a stát se „světovějším”. A taky si tu a tam zaprogramuje :-)
- Hlavně teprve hledám, čím se budu chtít v životě zabývat. Najít svůj osud - není to nakonec sen každého studenta?