Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II

Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů II

Fakulta / fotogalerie / článek

Druhé zastavení v našem cyklu o hrobech významných vědců exaktních věd bude na největším pražském pohřebišti - na Olšanských hřbitovech. Seznámíme se podrobněji se závěrem života a místem posledního odpočinku významné vědecké osobnosti Jana Marka Marci z Kronlandu.

Foto č. 2 - Přírodovědná část Voynichova manuskriptu. Převzato z: The Voynich Gallery.
Foto č. 2 - Přírodovědná část Voynichova manuskriptu. Převzato z: The Voynich Gallery.

Jan Marcus Marci (* 13. 6. 1595, Lanškroun; † 10. 4. 1667, Praha)

Česky Jan Marek Marci z Kronlandu. Lékař, fyzik a matematik. Jeho osoba si zaslouží přívlastek renesanční, a ten není pouze odvozen od doby, ve které žil. Vynikal totiž v mnoha oborech. Po studiu teologie a filozofie v Olomouci pokračoval ve studiu medicíny na pražské univerzitě. Později se stal profesorem lékařské fakulty a výraznou osobností akademického prostředí. Roku 1638, v době rozdělení univerzity na jezuitskou (filozofická a bohoslovecká fakulta) a světskou (lékařská a právnická fakulta), zastával nejspíš funkci děkana. V roce 1654 nebo 1658 byl jmenován lékařem císaře Ferdinanda III. V roce 1662 se stal univerzitním rektorem.

Významná je také jeho vědecká činnost, a to především v optice, ve které popsal řadu jevů (např. lom světla). Sepsal také několik odborných knih. I přes nelehkou dobu, ve které Marci žil, měl kontakty s dnes světově známými učenci. V roce 1636 se setkal s Williamem Harveyem, objevitelem krevního oběhu, a své práce poslal i Galileo Galileovi. Byl znám za hranicemi českého státu – měl se například stát členem anglické Královské společnosti (Royal society), ale než přišla nabídka, Marci zemřel.

Záhadná kniha

V závěru svého života měl v držení dodnes záhadou opředený Voynichův manuskrip (rukopis), který získal z pozůstalosti alchymisty Georgia Baresche. Marci tuto záhadou knihu psanou neznámým jazykem poslal odborníkovi na koptštinu, jezuitovi Athanasiu Kircherovi. Zachoval se průvodní dopis datovaný rokem 1665 nebo 1666. O výsledku Kircherova rozboru se nedochovaly žádné zmínky. Je otázkou, zda si s rukopisem nevěděl rady, považoval jej za podvrh nebo si jeho tajemství vzal s sebou do hrobu. Kniha se dostala do Říma, kde zůstala uložena po dlouhá desetiletí v knihovně Papežské univerzity Gregoriany.

Neznámé místo posledního odpočinku

Marci byl pravděpodobně pohřben v kostele sv. Klimenta v Klementinu. Údajně byly jeho ostatky převezeny na Olšany před přestavbou kostela z gotického na barokní na počátku 18. století. Pokud se tak skutečně stalo, pak byl pohřben na dnes zrušeném I. hřbitově v okolí kostela sv. Rocha. Jeho hrob již není možné identifikovat.

Další díly putování

Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů I

Zdroje

AUGUSTA, P., a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 4. vyd. Praha: Libri, 1999, s. 251-252. ISBN 80-859-8394-X.

ŠOLCOVÁ, A. Památníky matematiků, fyziků a astronomů na Olšanech. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1999, roč. 44, s. 73. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://dml.cz/dmlcz/140982.

Tento článek jsme automaticky naimportovali z předchozího redakčního systému. Pokud se v něm něco pokazilo, dejte nám prosím vědět.